S lidmi pro lidi – heslo šité na starostu

S lidmi pro lidi – heslo šité na starostu

Rozhovor Haló novin s Josefem Hálou (KSČM), starostou městyse Jince

Jak se ve vašem městysi projevila koronavirová epidemie? Co vše jste museli řešit a o co jste přišli?

Asi jako ve všech městech a obcích. Řešili jsme především ochranu obyvatel. Nejdříve s pomocí žen, které šily roušky, na 3D tiskárně jsme tiskli i ochranné štíty, které jsme po uspokojení potřeb městyse, podobně jako roušky, předávali do nemocnic a domovům důchodců. Věnovali jsme pozornost i našim důchodcům, organizovali jejich zásobování, rozváželi roušky, dezinfekce atd. Na druhou stranu se umrtvil společenský a kulturní život. Neproběhly v obci tradiční akce jako například plesy, pouť, výstava chovatelů, stejně se zastavil i život společenských a zájmových organizací, o sportu nemluvě. Vše přes počítače a sítě opravdu nejde. I když to byla jediná možná cesta, jak udržet aktivitu některých spolků, hlavně těch, které pracují s mládeží. Zde bych mohl vyzdvihnout především našeho Pionýra, který takto organizoval šachové turnaje, různé soutěže apod. Největší propad ale vidím ve vzdělání dětí a studentů. Myslím, že rok bez výuky zanechá velké mezery v poznání, v přípravě pro život.

Jak hodnotíte postup a pomoc vlády a kraje v jednotlivých fázích epidemie?

Nebylo vždycky všechno v pořádku. Ale když děláte něco poprvé, neděláte chyby? Zpočátku nebyl dostatek ochranných prostředků, ne všechny informace doputovaly tam, kde byly potřeba. Větší problém ale vidím v parlamentní opozici, která místo toho, aby pomohla s bojem proti nemoci COVID–19, politikařila a kritizovala za vše vládu. A to mnohdy i za opatření, do kterých vládu dotlačila. V Jincích, stejně jako v dalších místech příbramského okresu, jsme začátkem dubna, díky iniciativě příbramské nemocnice, očkovali občany starší osmdesáti let. Naočkovali jsme jich tak přes 150, a to nejen z Jinců, ale i okolních obcí. Akce se setkala s velkým ohlasem, měla svou logiku. Když jsem viděl, jak i tak staří lidé mají chuť žít, dodržují hygienická opatření a bojují s koronavirem, byl to super pocit i povzbuzení do další práce. Tito občané by většinou do očkovacího centra nejeli a u nás hrozilo i menší riziko nakažení. To se ale nelíbilo některým obvodním lékařům, protože přicházeli o »kšefty«. Proto kraj zakázal druhou vlnu očkování v obcích. Opravdu si na kraji mysleli, že devadesátiletá babička pojede autobusem někam do očkovacího centra na druhé očkování? Rozhodnutí kraje ale vyvolalo takovou vlnu nevole, že po telefonátech starostů na kraj byla akce opět povolena a dokončena. Po této zkušenosti jsem si kladl otázku, zda jde o to, zabránit šíření nemoci, zabránit zbytečným úmrtím lidí, nebo je to jen o tom, kdo na této situaci co nejvíce vydělá, bez ohledu na zdraví a životy?

Ve sdělovacích prostředcích byl skloňován i jakýsi »projev neposlušnosti« jedné jinecké restaurace. Jak jste to vnímal?

Chápu podnikatele a především drobné živnostníky, jejich zaměstnance, kteří museli zavřít své provozovny a tím přijít, především zpočátku pandemie, o své zisky, mzdy. Ale tím, že lidi vyjdou protestovat na náměstí, se vir nelekne a nezmírní své šíření. Opak je pravdou. Nedivím se lidem, kteří přišli o své nejbližší, kamarády, že s tímto jednáním nesouhlasí. I takovéto skutky přispěly, žel, k dalšímu rozdělení společnosti. V současné době se lidé těší na klasické léto, setkávání s rodinami, přáteli. U nás v Jincích už jsme měli v polovině dubna pouze čtyři obyvatele s nemocí COVID-19 a za předposlední dubnový týden nám jich nově přibylo osm. Co bude dál? Opravdu se situace v létě stabilizuje?

Jste ve funkci starosty již téměř 15 let. Když se ohlédnete až na samý začátek vašeho úřadování, co se vám za tu dobu podařilo v Jincích vybudovat?

Začátek byl krutý. Než jsem se na obci »rozkoukal«, přišel boj proti radaru USA, později za záchranu Brd po zrušení vojenského výcvikového prostoru. Ale situace se uklidnila a byl čas na rozšíření a rekonstrukci mateřské školky, přístavby osmi učeben, tělocvičny a centrálních šaten na základní škole, rekonstrukci dalších prostor pro školní družinu, ZUŠ, hrnčířskou dílnu, obecní knihovnu. Velkou pozornost věnujeme ochraně životního prostředí. Všechny objekty obce už jsou zateplené, vytápíme je plynem nebo díky tepelným čerpadlům, při rekonstrukcích objektů začínáme využívat ohřevu vody energií ze slunce, v bytech zavádíme i takzvanou šedou vodu. Rekonstruovali jsme čistírnu odpadních vod, nyní prochází rekonstrukcí úpravna vody a rozšiřujeme vodovod a kanalizaci do okrajových částí Jinec a okolních osad. Pochopitelně nezapomínáme ani na výstavbu a rekonstrukci bytů, máme již 25 nových bytů, soutěžíme dodavatele na výstavbu dalších dvanácti bytů v novostavbě a osm v rekonstruovaných prostorech. Tím už máme k dispozicí 2,5krát více bytů, než měl městys po jejich privatizaci. Samozřejmě řešíme i sportoviště, máme už tři dětská hřiště, probíhá druhá etapa rekonstrukce sportovního areálu, rekonstruovali jsme naši saunu, proběhly tři etapy rekonstrukce zeleně v obci. Pochopitelně opravujeme komunikace, chodníky, máme suprové bio koupaliště, rozvíjíme cestovní ruch, začínáme s rekonstrukcí významné technické památky v rámci Evropy hutě Barbora atd.

Co by podle vašeho názoru menší města a obce nejvíc potřebovaly pro svůj rozvoj?

Asi každý starosta, který chce něco pro obec udělat, řekne peníze. Ale je to i o kolektivu zastupitelstva, podpoře spolků, podniků. Stát ale nevyjímaje. Bez dotací se v obcích moc neudělá. No a už jsme zase u finančních zdrojů.

Nabyl jste za tu dobu v čele městyse nesporně cenné zkušenosti. Jaké vlastnosti především podle vás potřebuje starosta, aby byl úspěšný a něčeho dosáhl?

Pochopitelně nesmí chodit do práce pouze pro výplatu. Není to o osmi hodinách práce pět dnů v týdnu. Opak je pravdou, je to o spoustě času i o sobotách a nedělích. Člověk musí být mezi lidmi, na akcích, v organizacích a spolcích, aby pochopil potřeby lidí, obce. Zde především platí »S lidmi pro lidi«, to je heslo na starostu přímo šité.

Ivan CINKA