Historie obce

Historie městyse Jince

Městys Jince (391 m n. m.) se nachází na okraji Chráněné krajinné oblasti Brdy, která vznikla 1. 1. 2016, uprostřed tzv. Jinecké kotliny, začínající na jižním okraji Čenkova a končící na severním konci Rejkovic. Protéká jím říčka Litavka, do níž ústí na severním okraji Jinec Ohrazenický (Pstruhový) potok. Leží v Brdské vrchovině s průměrnou nadmořskou výškou 450 až 600 metrů nad mořem 11 km severně od Příbrami. Součástí Jinec jsou osady Rejkovice na severu a Běřín nad vrchem Vinice. V současné době žije v Jincích, včetně přilehlých osad Rejkovice a Běřín, cca 2.200 obyvatel. V souvislosti se zánikem Vojenského újezdu Brdy bylo k 1. lednu 2016 k obci připojeno katastrální území Jince v Brdech a výměra katastru se zvýšila na celkem 36,63 km2. V Jincích sídlí posádka 13. dělostřeleckého pluku.

K trvalému osídlení Jinecka dochází ve 12. a 13. století. Střídali se zde drobní vladykové, kteří tu postupně vybudovali statek nevelkého významu.

První písemná zmínka o zdejším osídlení je datována počátkem 14. století, kdy zde stávala dřevěná tvrz a farní kostel. Před koncem 14. století je doložena existence královského dvora. Díky tomu máme také první písemný doklad o Jincích. Je jím listina (privilegium) krále Václava IV., vydaná v roce 1390. Z ní se dozvídáme, že v té době se zde již dávno těžila a zpracovávala železná ruda. První vysoká pec je v Jincích uváděna roku 1646.

Kromě železné rudy bylo zapotřebí i značné množství dřevěného uhlí, které se pálilo v rozsáhlých lesích. Veškerou práci, spojenou s výrobou železa, vykonávali nevolníci a po roce 1781 „jen“ poddaní v rámci svých robotních povinností. Z jejich práce těžili majitelé panství.

V roce 1647, na konci třicetileté války, koupil jinecké panství Václav Wratislav z Mitrovic. Tento starobylý šlechtický rod vlastnil panství plných 155 let. První Wratislavové sídlili ve zděné patrové tvrzi. I když tento rod nezanedbával zemědělskou výrobu, příjem ze železářské výroby byl pro něj nejvýnosnější.

Tyto zisky umožnily Wratislavům rozsáhlou stavební činnost. V letech 1728 – 1731 dosavadní dřevěný kostelík přestavěli na velký zděný v barokním stylu, s kostnicí, zasvěcený sv. Mikuláši (v kostele se nacházejí varhany z r. 1896 od Petra Emanuela Štěpána). Dosavadní pohřebiště kolem kostela bylo zrušeno a zřízen nový hřbitov nad obcí.

Nejrozsáhlejší změnu doznalo tehdejší panské sídlo. Zděná tvrz byla v průběhu 18. století, kdy panství převzal František Karel ml. Wratislav, postupně přestavována a na jejím místě vznikl rozsáhlý patrový zámek. Zde byla řada obytných a reprezentačních místností, kaple apod. Interiéry měly bohatou malířskou a sochařskou výzdobu. Průčelí zámku, orientované na východ směrem k Litavce, bylo otevřeno sallou terrenou (v renesančním a barokním stavitelství oblíbená velká palácová hala - přízemní sál - obvykle otevřená jednou stěnou s arkádami do zahrady), vyzdobenou řadou soch, kamenných váz a vodotrysků, dokonce i umělou jeskyní. Ještě po sto letech, kdy už jinecký zámek nebyl léta panským sídlem, o něm znalci prohlašovali, že svou rozlohou a krásou předčil oba hořovické zámky. Jinecké panství nakonec zadlužení Wratislavové r. 1805 prodali hraběti Rudolfu Vrbnovi, který ho spojil s hořovickým panstvím.

Do roku 1810 buduje hrabě Rudolf Vrbna vysokou pec Barboru, která na svém místě stojí dodnes. Jedná se o poslední dřevouhelnou vysokou pec ve střední Evropě. V provozu byla do r. 1874 a před rozbořením ji zachránilo umístění pily do jejího objektu.

Rod Vrbnů vlastnil hořovicko-jinecké panství do roku 1852, od nich koupil panství hesenský kurfiřt Wilhelm. Část výzdoby odvezl na hořovické sídlo a zámek pustl. Byly zbourány sklepy, schodiště, přízemí i patro, zlikvidována zámecká kaple. Objekt nejdříve sloužil jako sbírka minerálů, pak jako sklad železa.

V 80. letech 19. století byl nakonec zámek přebudován na pivovar. Na fasádu původně zadního traktu byla upevněna tabule „Knížecí pivovar“. Po roce 1948 byl pivovar znárodněn a převzaly ho Brdské pivovary. Budova chátrala, a když zde roku 1964 vypukl požár, byla zničena většina dosud zachovalých malovaných stropů z 18. stol. Na konci 70. let a v 80. letech minulého století bylo započato s „revitalizací“ zámku. Podle plánů se zahájila rekonstrukce interiéru, ale tu přerušila restituce majetků po „sametové revoluci“.

Roku 1806 se v Jincích narodil houslový virtuos a hudební skladatel Josef Slavík, ve své době velmi uznávaný, bohužel dožil se pouze sedmadvaceti let. K uctění jeho památky každoročně pořádá Společenské centrum koncert pod názvem Slavíkovy Jince.

V 1. polovině 19. století byly Jince velkou vesnicí, zastavěnou několika desítkami ponejvíce dřevěných chalup či selských usedlostí. V r. 1843 obývalo 93 domů 777 obyvatel. V r. 1921 bydlelo v Jincích 888 lidí ve 131 domech. Nejvíce osob bylo zaměstnáno v železářské výrobě, další pracovali v lese nebo na panském statku. Významným zdrojem obživy byla i řemesla.

V 19. století tu působil geolog a paleontolog Joachim Barrande, který zkoumal zdejší bohatá naleziště trilobitů. Nejčastějším druhem trilobita je lidově zvaný „konínský ráček“, který se dostal i do jineckého městského znaku.

Jince prodělaly v průběhu 2. poloviny 19. a na začátku 20. století řadu pozitivních změn. Byla vybudována rozsáhlá kanalizace a v roce 1882 postavena škola, v níž se už 2. 1. 1883 začalo učit. Bylo zřízeno osvětlení obce petrolejovými lampami, původní přízemní škola pod farou (dnes Společenské centrum Josefa Slavíka) přestavěna na patrový obecní úřad. Na bezpečnost dbal obecní strážník. O zkrášlení obce se staral okrašlovací spolek, ustavený z iniciativy místního lékaře MUDr. Jana Mosera - ten postavil naproti škole na tehdejší dobu moderní sanatorium (lázně) s venkovním bazénem, zřídil i park na náměstí. Na Královkách bylo od r. 1932 pacienty využíváno sanatorium MUDr. Josefa Šírka zaměřené na léčbu plicních chorob. Dnes v tomto objektu sídlí Ermi Hotel.

Důležitou událostí, která trvale ovlivnila život Jinec, bylo v r. 1927 zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech. V této době se zahájila i stavba rozsáhlých kasáren. V roce 1950 byl na území střelnice zřízen Vojenský újezd Brdy. Tento byl zrušen a 1. 1. 2016 vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy.

Obec Jince byla císařským rozhodnutím z 5. prosince 1900 povýšena na městys. Privilegium vydal František Josef I. dne 13. února 1902. Zároveň městys obdržel znak, jehož jednotlivá pole znázorňují hradiště na Plešivci, místní cvočkařský průmysl a bohatá geologická naleziště (Barrandovy jinecké vrstvy). K obnovení statusu městys došlo 17. 10. 2006.