Raně barokní nový zámek v Hořovicích začal budovat zřejmě Ignác Bořita z Martinic jako náhradu nevyhovujícího starého zámku mezi léty 1652, kdy získal panství a 1709, kdy už prameny uvádějí starou a novou část zámku. Za následujícího majitele Václava Bruntálského z Vrbna proběhla v druhé polovině 18. století dostavba, po níž měl zámek v podstatě dnešní půdorys tvaru písmene H. Existoval už také výrazný rizalit se schodištěm. Jihozápadní a jihovýchodní křídlo bylo k hlavní budově připojeno až za Eugena z Vrbna někdy před rokem 1839. Zámek však byl stále ještě jednopatrový.
Dvanáctiletá přestavba, zahájená roku 1856 novým vlastníkem, hessenským kurfiřtem Fridrichem Vilémem I., přidala patro na dosud přízemní budovy. Dědic statku Vilém z Hanau pak nechal koncem 19. století boční křídla ještě rozšířit o arkádové chodby s konstrukcí z umělecké litiny, kterou roku 1937 nahradil Jindřich Hanau-Schaumburg zdivem. Tím získal zámek dnešní podobu. Čestný dvůr je od parku oddělen plotem, jehož pilíře zdobí pozoruhodná sochařská galerie z dílny Matyáše Brauna, podobně jako symbolickou Sluneční bránu na konci parku.
