Za vojenskou historií i výjimečnou přírodou. Brdy završují třetí rok od otevření turistům

Brdy jsou celoročně nádherně barevné, návštěvníci však nepřichází pouze za přírodou, ale také za historií. Mezi nejzajímavější místa patří bývalé dopadové plochy, kde armáda dříve testovala munici.

Dostat se sem lze z několika směrů, do CHKO nicméně platí zákaz vjezdu motorových vozidel. Turisté se tak vždy musí trochu projít, od nejbližších parkovišť je to vždy zhruba pět kilometrů. Nutné je počítat také s přibližně třísetmetrovým stoupáním. I proto se Brdům přezdívá „jediné ryze české pohoří“. Právě charakter krajiny sehrál zásadní roli v jejich vojenském využití.

S rozvojem dělostřelectva během první světové války a po ní přišla potřeba zkoušet nové zbraně a střelivo. K tomu byly potřeba vhodné prostory. Jako ideální volba se – i díky své podobnosti s charakterem krajiny v pohraničí – navzdory protestům místních obyvatel staly právě brdské lesy. Původně se počítalo s vybudováním dlouhého pásu střelnice v délce 23 kilometrů, i kvůli odporu místních ale byly nakonec v roce 1926 vybrány tři samostatné plochy, každá zhruba o 450 hektarech.

19. února 1926 byl schválen projekt na vybudování střelnice, o rok později už stála a následující rok fungovalo i velitelství dělostřeleckého cvičiště. V roce 1929 ještě byla postavena kasárna a obytné budovy pro posádku.

Bombardováním k vzácné přírodě

V tom samém roce se začalo s odlesňováním Toku a Jordánu, o dva roky později bylo hotovo. Dopadová plocha Jordán má jméno podle blízkého, 826 metrů vysokého vrchu, samotný prostor leží na úbočí vrcholu Houpák, v údolí přilehlého Mourového potoka a částečně i na vedlejším Dlouhém vrchu. Byla dokončen jako první, dřevo odsud dokonce svážela i úzkokolejka. Kolem dopadové plochy vznikly tři pozorovatelny, odlesňováním a vojenskou činností se v těchto místech postupně vyvinul specifický ekosystém.

Už cestou je možné si všimnout několika betonových struktur bývalých pozorovatelen s úzkými, podlouhlými průzory, nyní převážně nepřístupných. Případní zájemci mohou stavby obdivovat pouze zvenku. Mezi nimi je i místní ikona, fotogenický bunkr Jordán, jinak také známý jako Benešák. Filmoví diváci si ho mohou pamatovat třeba z filmu Obecná škola.

S blížící se druhou světovou válkou nastala potřeba vybudovat stálé opevnění hranic, otestovat vybavení a odolnost vojenských staveb. Jako ideální místo pro zkoušky se opět ukázaly Brdy.

Turisté vítáni, ale jen na vyznačených cestách

V roce 1935 se pak na dopadové ploše Brda začal testovat beton s novou recepturou. O rok později z nově vyzkoušených směsí vznikl pěchotní srub CE „Jordán“. Ten byl pak z plochy Brda ostřelován děly s různou ráží. Spolu se srubem byly postaveny i lehčí objekty, které ale zkušební palba těžce poškodila. Ač s poškozeními, „Jordán“ střelbu ustál, škody byly opraveny a srub se začal využívat k testování zbraní i vnitřního vybavení. Stopy po zkouškách a vojenských cvičeních jsou na objektu stále patrné.

Trochu paradoxní je, že do roku 1935, kdy armádní stavby začaly vznikat, byl ještě vojenský prostor volně přístupný, s výjimkou cílových ploch. Úplný zákaz vstupu vydalo až německé vojsko během okupace. Po armádní činnosti tu tak dosud zbyly kromě asfaltových a šotolinových cest i ocelové závory zabraňující vjezdu.

Během druhé světové války byly Brdy přejmenovány na Truppenübungsplatz Kammwald. Vznikly tu další vojenské stavby a vystěhováno bylo několik vesnic. Obyvatelům nebylo zajištěno náhradní bydlení, ze svých domovů odcházeli s příslibem, že se po skončení záboru budou moci vrátit.

Poválečné útrapy

Vesnice Padrť, Kolvín, Přední a Zadní Záběhlá, Skořice, Příkosice, Hořice, Vísky, Trokavec, Štítov a Myť tak muselo opustit na dva a půl tisíce obyvatel. Po válce se do svých domovů, které přežily víceméně nepoškozené, sice skutečně vrátili, netušili však, že se situace bude brzy opakovat.

V roce 1941 postihla Brdy lesní kalamita, obrovské množství padlého dřeva odstraňovali váleční zajatci z několika pracovních táborů, které v Brdech vznikly. Jen o rok později německá armáda postavila i malé letiště pod kopcem Hejlák. Plocha z panelů o celkové rozloze 70 krát 520 metrů měla i dřevěnou řídicí věž a letiště své účely občasně plnilo až do 50. let.

V té době v přilehlých Jincích vzniklo sídlo vojenského újezdu a ten byl následně ještě rozšířen a opět přišlo vystěhování vesnic. Obyvatelé Padrtě, Přední i Zadní Záběhlé, Kolvína, Velcí a Hrachoviště tentokrát museli své domovy opustit definitivně. S výjimkou Velcí byly všechny vesnice srovnány se zemí a pozemky povinně vykupovány za minimální částky.

Žádná ohniště, stany a občas ani signál

Na místě zaniklých vesnic vznikly ještě během 50. let další tankové střelnice, kasárna a stanice s radary. Po válce byly dopadové plochy využívány k výcviku a testování dělostřeleckého vybavení. I v 90. letech byla plocha Jordán vedena jako „letecká zkušební střelnice“. Tuto historii upomínají pomníky obětem dvou leteckých nehod, které se zde staly.

Snahy o zrušení nebo alespoň zmenšení vojenského prostoru se začaly objevovat už v 90. letech, nicméně oblast armáda dále využívala k cvičným akcím. Díky zákazu bylo navíc území chráněno před civilizačními vlivy a zachovalo si unikátní, nedotčenou přírodu.

Na přelomu tisíciletí se na vrcholu Praha objevila nová dominanta Brd, meteorologický radar. Až o jedenáct let později byl schválen návrh ministra obrany Alexandra Vondry na zrušení Vojenského újezdu Brdy, s výjimkou posádkového cvičiště Jince a některých uzavřených areálů. Ač s omezeními, kvůli možné přítomnosti zapomenuté munice, k 1. lednu 2016 vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy a jejich zajímavosti a dopadové plochy byly zpřístupněny veřejnosti.

Nadšenci do vojenské historie mohou v Brdech najít ještě jedno zásadní místo. Na hranici Středočeského a Plzeňského kraje existuje objekt Javor 51, bývalé skladiště, kde byly podle některých, byť nepotvrzených, informací jaderné zbraně. Nyní toto zařízení funguje jako muzeum.

Zdroj: 

Foto Ung.